Vyrostla jsem na vesnici mezi zvířaty, v hospodářství, . Doma jsme měli vždycky německé ovčáky,  a spoustu koček.  Manželova rodina nebyla na zvířata zvyklá, ale občas jsme nacházeli "zatoulané" kotě, pak jsme si pořídilil pár slepic, kozu atd..

První náš společný pes, doga, Kentík- byl černobílý pes Lupus z Javisu. Jeho máma a teta byly první dogy, které jsem viděla na vlastní oči - a bylo rozhodnuto. Kentík s námi byl víc jak 10 let. Vyrůstal  s mými dvěma dcerami,  na prázdniny jsme ho vozili k babičce  v žigulíku s dětmi, husami a s kozou, která byla ovšem uražená, s kým musí sdílet místo v autě.

A to je Xeruška - Xera z Javisu. Xeruška se s námi přestěhovala na statek, když jsme  díky restituci začali hospodařit. A abychom měli hlídače, manžel si přivezl německého ovčáka Brita. A protože jsme neměli ploty, Brit vyrážel na výlety do okolí a Xera s ním.  Bonužel opustila nás v  šesti letech v před vánoci 2001. Rakovina kosti, nenechali jsme ji už potom trpět..........

 A protože nám bylo smutno, a na  výchovu štěněte jsme neměli příliš času, navštívila jsem po čtrnácti dnech útulek v Měcholupech, kam si mě, jak říkala paní z útulku, Baruška  přivolala.

Bara - neapolský mastin, přišla k nám jako k pátým majitelům dvouletá v lednu 2002, po dvou operacích zadních nohou, které přes to stejně nebyly v pořádku.  Všechno pro ni bylo nové - zvířata, pole les. Zpočátku nedošla ani na konec zahrady, ale postupně se jí kondice zlepšovala, takže dokázala na krátkou vzdálenost běžet i za koněm. Jak se  jí asi začaly vybavovat pradávné instinkty,  jedině koně ji dokázaly přimět k tomu, že se na chvíli odpoutala a běžela na vycházku beze mne.   Skamarádili se s Britem, ale Brit už na své toulky vyrážel sám, Bára nechtěla. Přestože v útuku předpovídali Barušce nejvíce dva roky života,  odešla mi po čtyřech letech, které však  byly pro mě velmi krátké. Nevydrželo její  oslabené srdce.  

A přišla štěňata.Dorotka - bernardýn,  a opět německá doga, žlutá fenka Cecilka. A začali jsme jezdit na výstavy. Jenže Cecilka byla zvyklá spíš běhat s ostatními psy po polích a lese, takže se jí na výstavách moc nelíbilo.

A když odešel Brit na své věčné toulky navždy, nedalo mi to a přivezla jsem si fenku  bílého švýcarského ovčáka. A když se vdala dcera, "vyženili" jsme křížence stafforda Blacka. Naštěstí se všichni spolu kamarádí a dokonce se ani nikde netoulají a věrně se drží doma.